Weclome

Keltská měsiční bohyně

3. srpna 2011 v 15:01 | Erola | Amulety

Tři srpky ubývajícího měsíce, někdy bývají vysvětlovány jako symbol triplicity velké bohyně. Podporuje čarodějnické schopnosti.

Přidat komentář

Anděl v křestanství(pád andělů)

6. dubna 2010 v 14:46 | Andělé

Bible mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu poslušní: "Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!"

Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zchariášovi tak i narození Krista Panně Marii a pastýřům, ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Heom. Nakonec pak zvěstuje (zvěstují) i Ježíšovo zmrtvýchvstání.Kornelia anděl informuje o vyslyšení jeho modliteb a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru.Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.

Přidat komentář

Amulety

31. března 2010 v 13:36 | Amulety

Amulet (od latiny amuletum; nejdříve existující použití v přírodopisu [Pliny], znamenat "objekt, který chrání osobu před potíží") nebo amulet (od arabštiny tilasm, nakonec od Řeka telesma nebo od Řeka slovo "talein" který znamená "k uvedení do tajemství.") sestává z některého objekt zamýšlel přinést štěstí a/nebo ochrana k jeho vlastníku. Potenciální amulety obsahují: drahokamy nebo jednoduché kameny, sochy,
mince, kreslení, přívěšky, prsteny, rostliny, zvířata, etc.; dokonce slova říkala v jistých příležitostech - například: vade retro satana - (LATINA, "vrátit se, Satan"), odrazit
zlo nebo zlý osud.Další stránka amuletů se napojí na demonologii a demonolatry; tyto systémy zvažují převrácený kříž (ne stoupající kříž, který zažene démony) nebo pentagram
na klesajícím svém místě jak příznivý komunikovat s démony a prokázat přátelství k nim.Stoupenci kultu domorodého Američana tance duchů věřili, že požehnané košile by chránily je před kuličkami nepřátel také. Bohužel, tato víra pozorovat požehnané košile byl ukazován být katastrofálně nesprávný když skupina byla masakrována americkou armádou u zraněného kolena, Jižní Dakota. Historie ukázala se několikrát že amulety, které jsou chtěly chránit před kuličky by měly být pozorovány se zdravou dávkou skepticismu.

Hermetické amulety

Slovo amulet také popisuje číslo vysvětil kouzelné objekty používané v Hermeticism.

Instuctions pro jak vytvořit amulet moci být obyčejně nalezený v Grimoires. Tyto amulety, někdy volal pentacles, byl obvykle jeden předstíral, že chrání nositele před různými vlivy nemoci a jinými formami nebezpečí nebo chránit nositele před démony a zapečetit jistého démona pod kontrolou uživatelů.

Obyčejná verze pozdnějšího amuletu je známá jako pečeť Solomona. Toto se stalo extrémně důležitým amuletem kvůli legendě že
Solomon používal démony, aby vytvořil Solomonův chrám a byl chráněný pečetí poslanou bohem (ačkoli nejčasnější účty popisují tuto pečeť jako prsten (vidět svědectví Solomona, pozdnější inovace byly vyrobeny různými ceremoniálními kouzelníky a autory jiného grimiores kde oni popisovali pečeť jako prsten nebo amulet nebo oba. Ačkoli obvykle s prstenovým poskytováním obecné ochrany od duchů a schopnosti poroučet jim zatímco různé amulety budou použité svázat zvláštního sommoned démona, anděla nebo ducha.)

Tyto amulety obvykle vyžadují velmi složité operace zahrnovat ušlechtilý kov, na kterém je ryté různé pečeti, slova, a/nebo grafy, které musí být rytý během jistého dne, hodina, a astrological výskyt. Například, na jednom strana amuletu může vypadat jako Magic čtverec, zatímco onen svět má symbol astrological Sigil a jméno anděla nebo fráze v latině, Řekovi, hebrejštině nebo vynalezených skriptech takový jako Malachim, Theban, nebo abeceda Magi. Po operace byla plná, to je řekl, aby byl požehnané appropiately chránit k appropiately nositele.

Jinx tvoří protiklad amuletu.

Přidat komentář

Telepatie

4. února 2010 v 14:48 | Telepatie

Telepatie (přenos informací mezi vysílajícím a příjemcem bez ohledu na vzdálenost a bez

zapojení známých smyslových orgánů) je jednou z mnoha mentálních dovedností, kterou údajně naši předkové plně ovládali a kterou jsou současní Vampýři schopni se alespoň v omezeném rozsahu naučit.

Nenechte se odradit tím, že existenci telepatie nebyla dosud prokázána, přestože ji zkoumali vědecké kapacity prakticky po celém světě (převážně kvůli vojenskému využití, jak také jinak). Čistě pro zajímavost: experimenty s mimosmyslovým přenosem myšlenek prováděl také autor teorie psychoanalýzy Sigmund Freud. Dokonce vyslovil myšlenku, že lidé původně ovládali telepatii zcela běžně, ale v průběhu evoluce byla tato jejich schopnost potlačena. Věřil ovšem také tomu, že může být znovu projevena.

Vampýři se ve svém životě poměrně běžně setkávají se spontánní telepatií, která není neobvyklá ani u Smrtelníků, i když ti na ni narážejí méně často. Vyskytuje se mezi jedinci, které pojí silné pouto - třeba mezi matkou a jejími dětmi, mezi dvojčaty, nejčastěji k ní však dochází mezi milenci v dlouhodobém vztahu. Pro představu, o samovolné telepatii mluvíme například ve chvíli, kdy vám někdo zavolá, zatímco jste na něj právě mysleli, když odpovíte na otázku dříve, než byla vyslovena atd.

Cvičení

Trénink telepatie může být zábavnou kratochvílí, ale pokud to s touto dovedností myslíte vážně, půjde hlavně o náročnou práci. Nejenže vyžaduje každodenní cvičení, musíte k němu mít stejně odhodlaného partnera. Obrňte se tedy trpělivostí a zaktivujte veškerou svou vůli něčeho na poli svých duševních schopností dosáhnout.

Zenerovy karty

Za základní pomůcku pro testování parapsychologických schopností (v našem případě přímo pro nácvik telepatie) jsou dnes považovány tzv. Zenerovy karty, které roku 1920 vytvořil Dr. Karl Zener pro svého kolegu, parapsychologa Josepha Bankse Rhineho. Obvyklý balíček Zenerových karet obsahuje pět jednoduchých geometrických tvarů - kruh, čtverec, hvězdu, plus a vlnky, ideálně každý tvar v pěti exemplářích.

S partnerem si rozdělte role vysílajícího a příjemce (můžete se samozřejmě střídat). Vysílající vezme balíček karet, zamíchá jej a sejme. Symbol na vytažené kartě se pak snaží telepaticky předat příjemci. V případě, že máte balíček pouze s pěti kartami, míchejte a snímejte před každým vysíláním. Pokud používáte "rozšířenou verzi", stačí zamíchat a sejmout pouze na začátku a následně můžete odesílat symboly, jak jdou na jednotlivých kartách za sebou.

Existují dvě varianty vyhodnocování - při jedné příjemce oznamuje symbol okamžitě po jeho zaznamenání, při druhé tyto symboly zapisuje a kontrolují se až po odeslání smluveného množství (rozumným počtem se zdá být 10 karet). Jakou metodu zvolíte, nechám na vás, přestože sama se přikláním k té druhé. Pozornost vysílajícího ani příjemce při ní není neustále podrobována zkoušce úspěchu/neúspěchu a není nutné neustále obnovovat plnou koncentraci na přenos. Statistická úspěšnost (náhodné uhodnutí) představuje správné určení dvou karet z deseti. Pokud trvale dosahujete výrazně vyššího výsledku, jste na tom s telepatií dobře. Pozor, i opakované nulové skóre může poukazovat na silné telepatické schopnosti. V takovém případě zkuste pořadí symbolů posunout o několik znaků vpřed či vzad.

Zenerovy karty si můžete snadno vyrobit za pomocí tvrdého papíru, fixu a nůžek. V takovém případě vám doporučuji, abyste použili více barev - pro každý symbol jednu. Vysílajícímu se tak bude na jednotlivé znaky lépe soustředit a i pro příjemce bude snazší poznat červený kruh a zelený čtverec od černého kruhu a černého čtverce. Náhradním řešením může být i použití software pro náhodné generování symbolů Zenerových karet, který si můžete stáhnout například ze serveru instaluj.cz.

Samotné karty samozřejmě nemusíte používat vůbec, ale je to vhodnější, jelikož vnáší do tréninku skutečnou náhodnost. Pokud si budete tvary vybírat sami, může se stát, že budete nevědomky některý upřednostňovat a váš partner si časem všimne, že máte raději kolečko, zatímco vlnky nepoužíváte prakticky vůbec...

Začnou-li vás karty nudit, můžete použít malou obměnu a například instruovat svého tréninkového partnera o tom, co má dělat (vstát, pokud sedí, udělat několik kroků, otevřít okno). Předání natolik konkrétních pokynů je ovšem výrazně náročnější a hlavně v počátcích ho tedy chápejte spíše jako rozptýlení a ozvláštnění nudného cvičení. Snadnější je předávat pocity, v takovém případě by však měli být vysílající a přijímající v různých místnostech.

Pronásledování

Na internetových stránkách pojednávajících o telepatii se hojně vyskytuje jedno cvičení, které já osobně považuji za ztrátu času. Posuďte sami. Cvičení spočívá v tom, že si při chůzi po ulici náhodně vyberete jedince jdoucího před vámi. Dojdete ho na vzdálenost maximálně dvou metrů, srovnáte s ním krok a zabodnete do něj svůj pohled s přáním, aby se ohlédl. Co se stane? "Pronásledovaný" se přirozeně otočí vaším směrem, ale telepatie s tím bude mít jen málo společného. Vzpomeňte si, jak rychle vycítíte vy sami, když na vás někdo zírá - a tohle je přesně ten případ. Pokud vás však cvičení v terénu a s cizími lidmi zaujalo, mohu doporučit jiné varianty, jejichž výsledky lépe vypovídají o vaší (ne)úspěšnosti.

První úprava spočívá ve vzdálenosti - vyberte si jedince, kteří jsou od vás netriviálně daleko, ale u kterých nehrozí, že by vám z ničeho nic zmizeli z dohledu. Se zvyšující se vzdáleností se u lidí prokazatelně snižuje jejich schopnost vnímat, že je někdo pozoruje. S výhodou takto můžete použít každodenní dojíždění městskou hromadnou dopravou za studiem či do práce.

Na kratší vzdálenost jsou vhodnými cíli ti, kteří se soustředí na nějakou činnost (např. četbu knihy, vyloženě spěšnou chůzi, telefonování). Pokuste se tyto lidi přimět, aby tuto činnost přerušili (vzhlédli od stránek, zastavili se, přestali mluvit do telefonu) a začali se rozhlížet po okolí, nebo udělali něco méně obvyklého, třeba se podrbali na nose/krku, zatáhli se za ušní lalůček a tak podobně.

Závěrem bych ráda připomněla důležitou věc. Buďte ke svým výkonům kritičtí a pokud uspějete, pokuste se o to se stejným cílem opakovaně. Nezapomínejte, že každý má tendenci čas od času přestat číst a rozhlédnout se, podrbat se, protože ho něco svědí atd. To, že tak učiní právě ve chvíli, kdy se ho k tomu snažíte telepaticky přinutit, proto nemusí být vaší již deset minut nepolevující snahou, ale pouhou náhodou... Chcete-li být skutečně úspěšní, nic si nenamlouvejte.

Poslední rady

Při naslouchání cizím myšlenkám moc nepřemýšlejte, nekalkulujte. Pokud máte už po sedmé v řadě pocit, že je to "kolečko", poznačte si jednoduše kolečko. Nemůžete odpočítat, že teď už by to kolečko být nemělo. Co když jste se předtím spletli? Pracujte hlavně intuitivně. Zdá se totiž, že čím více se jedinci uvědoměle snaží, tím jejich procentuální úspěšnost klesá. Snad je to vskutku tím, že jsme telepatii ovládali a tak funguje, když ji necháme, aby na to šla po svém, ale vzpírá se nám, pokud se ji snažíme donutit pracovat pro ni nepřirozenou cestou.

Počet komentářů: 1

Legenda vlkodlaků

4. února 2010 v 14:42 | Vlkodlaci

Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.

Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal.
Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do naha, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo např. ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě.

Umrlci byly zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svoji ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.

Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud vampýra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývaly s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.

Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy o procesu, kterým se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem. Tyto představy lze rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány.

Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem, nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. medvěd, pes, kočka, kráva)
Zakletí - pokud čaroděj (nikoli čarodějnice) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se "hodným" vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky
Přímým stykem - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
Umrlci - umrlec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes, nebo kohout.

Počet komentářů: 1

Spiritismus

4. února 2010 v 14:35 | Spiritismus

Pod tento pojem se shrnují praktiky navazování kontaktu k onomu světu a zapřísahání

duchů. Spiritismus patří do oblasti okultismu a spočívá ve víře v nadsmyslové síly, jichž může člověk využívat, a v existenci duchů. U takzvaných "spiritistických sezení" se s pomocí media (člověka, který slouží jako prostředník mezi lidmi a světem duchů) snaží navázat kontakt např. s duchem zemřelého. Ten se má pak skrze medium dát poznat nebo klepáním a pohybováním předmětů ukázat svou přítomnost a zodpovídat otázky. Toto zaklínání duchů, které je zprofanováno, tj. zcela mimo sakrální oblast, má své kořeny v náboženských systémech jako v šamanismu. Šaman tam má důležitou roli prostředníka mezi lidmi a mocnostmi a vstupuje s pomocí určitých rituálů do styku s duchy. Dnes je v Brazílii spiritistické společenství, podobné církvi, kardecisté. Nové vietnamské náboženství, caodaismus, má rovněž silně spiritistické rysy. Teosofie, moderní synkretistická nauka, má svůj původ ve spiritistickém proudu, který založili Henry Steel Olcott a Helena Petrovna Blavatská r. 1875 jako "teosofickou společnost", v níž však postupně nabýval na významu vliv indické filozofie.

Spiritismus se zrodil v r. 1847 ve Spojených státech na jedné farmě, kterou obývala rodina Foxových a kde se odehrávaly dlouhé rozhovory s duchy zemřelých. Tak se zrodila proslulá média, sestry Foxovy, které dokázaly plnit stránky novin po dlouhá léta.Svou definicí je spiritismus doktrína (a ne pouze praxe), která je založena na existenci, projevech a učení duchů. Duch vytváří nepomíjející duši člověka. Z hlediska spiritistického je člověk utvořen ze tří základních prvků: z nehmotné duše, která je nesmrtelná, která myslí, která má vůli a která je ukryta ve fyzickém těle, jež je naopak materiální a hrubé. Duše je pak v těle uzavřena prostřednictvím astrálního neboli éterického tělo, kterému se také říká oduší. Oduší je životní fluidum, je to část vesmírného fluida. uskutečňuje přechod určité části kosmického univerzálního fluida do jedince. Jeho prostřednictvím jsou duchové vedeni k tomu, aby se zjevovali lidské inteligenci, a spiritistické metody nám přibližují svět "dezinkarnovaných", abychom se i my sami mohli povznést. Duchové jsou jediní, kteří znají konečné cíle člověka, a proto spiritisté pokládají za zcela přirozené, že své praktiky včleňují do sféry církve!

Provozování spiritismu s sebou přináší i rozmlouvání s duchem zemřelého nebo rozhovor s někým živým na dálku prostřednictvím média. Médium je individuum, které duchům slouží jako "přistávací dráha" k tomu, aby mohli komunikovat s lidmi. Médium vděčí za tuto schopnost svému oduší, které je úhelným kamenem spiritistické stavby. Existence tohoto oduší je zcela neslučitelná s křesťanskou antropologií v tradičním pojetí. Dělat zde analogie s lidským duchem (v rámci struktury tělo, duše, duch) je nepřijatelné a obzvlášť nebezpečné.

Lékařské a vědecké bádání o tomto oduší ústí pouze v protikladné závěry, alespoň to bádání, které neprovádějí spiritisté samotní. Vezměme si případ média. prostřednictvím oduší by se někteří živí mohli rozložit jako umírající, takže by vznikla rozdvojená mediumita. Jiní by mohli vysílat do prostoru životodárné složky svého astrálního těla, a tak by mohla vzniknout mediumita prostřednictvím aury.

Co se týče rozdvojených médií, duše připojená k oduší opouští fyzické tělo, na něž zůstává nicméně napojena určitým "vitálním poutem", což je jakási pupeční šňůra. kdyby se náhodou přetrhla, znamenalo by to smrt. Duše by tak byla osvobozena od tohoto obojku a mohla by se věnovat svým éterickým záležitostem! Při spiritistickém sdělování se duch vtěluje do uspaného těla. Jakmile tato komunikace skončí, obvykle bez problémů tělo opustí. Přesto musí hypnotizér probouzet svůj subjekt opatrně. nestačí jen říkat, že v této fázi člověk zcela ztrácí svou vlastní identitu, protože se radikálním způsobem proměňuje i jeho hlas, a dokonce i celé jeho chování. není těžké domyslet si, jaké vážné následky mohou takové praktiky mít. Je tu jedna věc, o které spiritisté neradi mluví. může se totiž stát, že duch "takzvaně mrtvého odmítne z těla vyjít. Subjektův úděl je potom strašný.

Některá média jsou dokonce schopna hmatatelným způsobem přiblížit lidským smyslům toto oduší obyvatel prostoru, a tak vznikají ektoplasmatické jevy. Může to být vlákno, vycházející z úst média, ale může to být také vytvoření úplné podoby "dezinkarnovaného". Jestliže mohla být autentičnost tohoto jevu navzdory nesčetným podvodům potvrzena, potom vysvětlení příčin těchto tajemných skutečností není ani zdaleka jednotné a chybí mu objektivita.

Ve spiritistické filozofii byli duchové (nebo duše) stvořeni definitivně a jejich svět předcházel světu přirozenému. Čas od času pronikají do těla. Rozlišují se tři kategorie duchů:
1. nedokonalí duchové, kteří mají sklony ke zlu a kteří jsou ve svém stavu velmi nešťastní, přesto však postupují směrem k dokonalosti.
2. Dobří duchové, kteří si přejí dobro.
3. Čistí duchové, to znamená andělé, archandělé a serafíni.

Svět duchů je tedy složen pouze z duší, které jsou na cestě k dokonalosti a které se mohou vtělovat!

Přidat komentář

Esoterismus

4. února 2010 v 14:30 | Okultismus

Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo "tajných věd"

náboženského Svobodní zednáři nebo různé magické řády. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologie atd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství. i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni

V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu "skrytý"), nebo se používá pojem hermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.

Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita v literárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie.

Přidat komentář

Reinkarnace

4. února 2010 v 14:28 | Reinkarnace

Představa, že život jedince po jeho fyzické smrti nějakým způsobem pokračuje, je společná pro téměř všechna náboženství, většinu kultur a řadu filosofických systémů. V tomto ohledu lze mezi nimi nicméně najít dvě zásadně odlišná stanoviska.

Podle prvního pohledu, který zastává například většina vyznavačů judaismu, křesťanství a islámu, jsou život a smrt jedinečné. Bytosti se narodí, žijí a pak v okamžiku smrti jejich duše či jiná smrt přetrvávající část přesídlí do sféry, která není živým bytostem jinak přístupná, a tam zůstává navěky nebo do konce pozemského světa.

Pro jiná, kupříkladu indická náboženství, je naopak typická představa o opakování pozemské existence. Bytosti se narodí, žijí, zemřou, a posléze se znovu zrodí (ať ve stejné nebo jiné formě), a toto se vícekrát opakuje. Konkrétní představa přitom může být buď cyklická, tedy že bytost se může opakovaným pozemským rozením dostávat do stále stejných stavů (pak mluvíme o převtělování, metempsychóze či stěhování duší), nebo lineární, tedy že bytost se postupnými životy vyvíjí (pak mluvíme o znovuvtělování, o reinkarnaci v užším slova smyslu).

Přidat komentář

Manipulace

4. února 2010 v 14:27 | Manipulace

Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit.

Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí

Manipulátor může používat i různé metody zaměřené na destrukci(zkázu) manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu.Časté příznaky manipulace se taky projevuje že si člověk nepamatuje co dělal(ani co hodlal udělat).To je první příznak manipulace.

Přidat komentář

Mysticismus

4. února 2010 v 14:23 | Mysticismus

V Upanišádách je mystické spojení základu duše (átman) s kosmickou silou bráhman prostředkem jak se vymanit z nekonečného koloběhu narození a splynout s Vesmírem. Tento typ mysticismu se ještě prohloubil v buddhismu, jak mahajánovém, tak čínském a tibetském. Techniku indické mystiky, cesty k mystické zkušenosti, představují různé složky jógy. Starodávný indický mudrc Pataňdžali v Jóga sútře říká, že jóga je "zastavení pohybového principu mysli". Čínská mystika navazuje na Taoismus a jeho princip pasivity (wu-wei) a zakládá společenskou etiku. V orfismu, patrně ovlivněném indickými směry, jde také o vysvobození z řetězu existencí, kdežto v novoplatónismu je zřetelný příklon ke spekultavivní mystice poznání a osvícení.

Počátky židovské mystiky lze hledat už v biblické Písni písní, Izrael však nechápe svůj vztah k Bohu spekulativně, nýbrž historicky - jako Boží jednání v dějinách a jako smlouvu. Židovské texty proto častěji popisují vnější dějství, mystické obrazy a scény (Ezechiel, apokalyptika), než vnitřní osobní zážitky. To se týká i velké části mistrů Talmudu a teprve alegorický výklad Písma platonika Filóna Alexandrijského otevírá cestu spekulace, například v kosmogonii Sefer Jecira (8. stol.). Z myšlenek o symbolické kombinatorice abecedy jako základu kosmického řádu vychází kniha Zohar (13. stol.) a kabbala. Jedním z významných proudů novověké židovské mystiky jako životní a náboženské praxe je chasidismus.

Také v Islámu byly mystické proudy v jistém napětí s ostře vymezenou naukou a zákonem. Nicméně sám Korán je výrazem Mohamedovy kontemplativní zbožnosti a askeze a počítá s tím, že některým lidem se Bůh dává poznat ve vnitřním míru duše (například Korán 17,27). V různých směrech islámské mystiky (súfismus) jsou patrné vlivy jak křesťanského novoplatónismu, tak i indické mystiky vysvobození. Súfismus se pak vyvíjí na jedné straně jako spekulativní mystika (Ibn Arabí, al Ghazálí), na druhé straně jako mystika emotivní osobní lásky .

Od starší náboženské mystiky se moderní proudy liší hlavně tím, že mystické zážitky pro ně nejsou jen kroky na cestě ke spáse, ale stávají se vlastním cílem. Ke konci 20. století vznikly opět nové mystické směry jako New Age nebo hlubinná ekologie, které se nevztahují k osobnímu Bohu, nýbrž hledají absolutno ve spojení vlastního nitra s přírodou a s Vesmírem. V současné společnosti se ovšem jen těžko brání tomu, aby se "mystické zážitky" nestaly nabídkou na trhu s odpovídající reklamou atd.

Z mystických praktik v širším slova smyslu je u nás známá především hathajóga jako systém tělesných cvičení a pozic, která je však ve skutečnosti jen okrajovou disciplínou jógy, sloužící ke zlepšení psychické a fyzické kondice. V současnosti jsou nejčastějšími přístupy Bhaktijóga - cesta citové oddanosti a Džňánajóga - cesta rozumových úvah, doplňkovými cestami jsou Karmajóga - cesta altruistické činnosti, nebo Rádžajóga - "královská" cesta vůle.

Přidat komentář